Proč? Proč proboha finština?
Agentura Kaamos je produktem jedné Češky, která byla zblblá do Finska už na základce. A to už je dávno. Zrovna jsme se sestřenicí Dášou prožívaly naše úžasné pubertální období, když nám do životů zavítala finština a my jsme se hned rozhodly se ji naučit. Internet byl ještě v plenkách a informací velmi málo. Jediným zdrojem byly cestovní brožurky pro turisty, na jejichž konci se nacházel minislovníček, ze kterého jsme se například dozvěděly, že alennusmyynti znamená sezónní výprodej. Do dnešního dne nevím, proč zrovna sezónní, když toto slovo ve finské verzi obsaženo není. Je to prostě jenom výprodej. Každopádně moje první finské slovo, které jsem si zapamatovala (nepočítám nadávky). Tito průvodci byli fajn pro turistu, který jel navštívit Helsinky a možná Turku nebo Porvoo. Ale pro nás, které jsme bažily vědět něco o životě obyčejných Finů, to nestačilo. Protože světe div se, ne každý Fin drhne koberce na nábřeží Lauttasaari a nakupuje lososa po kilech na místní tržnici.
V Knihovně Kroměřížska jsme po usilovném hledání objevily finsko-český / česko-finský kapesní slovník z roku 1969. Byla to asi velká rarita, protože když jsme si ho chtěly s Dášou půjčit, tak prej, že to nejde. Nejdřív jsme se ho jak blbky pokoušely opsat, ale nakonec jsme je v té knihovně nějak ukecaly a moje nejzlatější maminka mi ho tehdy celý asi během týdne okopírovala v práci. Ten týden asi moc vlastní práce nestihla. Lidé se neustále ptali: „Proč? Proč Finsko?“
Roky plynuly a já jsem po gymplu měla jasno. Baltistika na fildě v Brně. Ale protože mě opravdu zajímal jen ten jazyk a bylo mi tak nějak jedno, jakou barvu trička má Ondra když Marušce spadly klíče do kanálu (TSP – Testy studijních předpokladů na MU), neprošla jsem. Dvakrát. Zvláštní bylo, že na ruštinu a občanku to stačilo. Nakonec jsem toho bakaláře nějak sesmolila, protože očekávání okolí na získání titulu byla všudypřítomná. Hned po státnicích jsem zmizela. Psal se rok 2009.
Ale plán, jak se vlastně uživím, jsem si nějak zapomněla promyslet. Pokud nejste raketový inženýr se zkušeností z NASA, tak ten jazyk prostě potřebujete. Mám pocit, že dokonce víc, než kdekoli jinde v cizině. V posledních letech se tu o tomto tématu vlastně vede celkem vášnivá diskuze, jelikož si Finsko všimlo, že vzdělaní cizinci, kteří tu vystudují, celkem rychle mizí. Nároky zaměstnavatelů na perfektní finštinu jsou někde stále ještě aktuální. Já jsem si bláhově myslela, že když se učím už tak dlouho jako samouk, že se do toho vpravím během měsíce. WRONG! Kromě nadávek (ty už mi šly skvěle) jsem nebyla schopná vyloudit ze sebe vůbec nic. I když jsem pasivně věděla spoustu slovíček a gramatiku bych mohla vyučovat, v té době mi to bylo na nic.
Začátek se tedy neobešel bez luxování kinosálů a úklidů kanceláří, nicméně tato fáze netrvala dlouho. Rychle jsem se rozmluvila, protože mí skvělí finští přátelé mi oznámili, že už se mnou budou komunikovat jenom finsky. Ze začátku toto rozhodnutí přineslo spoustu trapasů, vtipných situací a … no, spíš trapasů. Měla jsem na sebe celkem vysoké nároky, protože jsem chtěla mluvit jako rodilá, a to hned. Prostě hned teď. A jak se říká, že se jazyk naučíte nejlíp v hospodě, tak to můžu jen potvrdit.
Tak přišla pokladní v potravinách, kuchařina, pomocná síla v kanceláři, a pak zas kuchyň, pokladna… Všechny tyto práce byly nenahraditelné zkušenosti. Poznala jsem spoustu skvělých lidí a finsky se naučila tak, že už se mě nikdo neptá, odkud že to vlastně jsem. Někdy mě mají za finskou Švédku. Švédsky umím tak max. Jag tallar inte svenska (Nemluvím švédsky) a Till fittan med pucken nu. O správnosti této věty jsou pochyby a raději to ani nebudu překládat.
Měla jsem ale pocit, že musím dělat i něco, co mě bude naplňovat a z čeho bych měla sama radost. Hned v prvním roce nového finského života jsem začala učit češtinu v kurzu pro pokročilé, jenž organizovala zdejší Finsko česká společnost, které jsem jednu dobu také předsedala (o mnoho let později). Také jsem začala pomáhat s překlady a později také sama překládat. Měla jsem ale stále větší nutkání zorganizovat si vlastní výuku a učit češtinu jako živnostník. V tom vlastně pokračuju dodnes.
Události v letošním roce nabraly spád. Měla jsem tu čest seznámit se s Terezou, která do Finska zdrhla před českým koronovým lockdownem (přeci jen to tady nebylo tak dramatické, třebaže jsem z ČR slyšela celkem bizarní verze toho, jak je to ve Finsku s koronou a opatřeními). Terka mě poprosila, jestli bych ji nenaučila aspoň základy finštiny. Šlo nám to tak pěkně, že se zrodil nápad. Agentura Kaamos.
A jelikož mám tu možnost, protože dnes se na internetu může sdílet kde co, tak bych si tu s dovolením taky trošku něco nasdílela.
Proč Kaamos? Kaamos proto, že toto slovo do dnešních dnů s Dášou používáme místo kiitos (děkuji, ces.). Není to asi vůbec vtipný, ale nám už to víc než dvacet let vtipný připadá. Kaamos znamená polární tma.
Agentura Kaamos je věnována všem, kteří nás v tomto tenkrát podporovali, a i těm, kteří si klepali na čelo a říkali, že to přejde. Ale na otázku proč proboha finština, neumím líp odpovědět dodnes. Protože proto. Pokud jste se dostali při čtení až sem, smekám a děkuji. Kaamos!
